Jsme skupina mladých lidí ve věku 18-35 let, postupně přibíráme do řad vedoucích dospívající účastníky našich akcí, takže se dá říct, že nestárneme :-) Než se představíme jednotlivě, bude se hodit upozornit, čím se lišíme od většiny skupin, zejména těch působících pod hlavičkou škol a institucí:
1) Malý počet dětí - na naše výlety a tábory jezdí řádově jen do 20 dětí, záleží vždy na zájmu, nejmenší počet v historii byl 9 účastníků, nejvyšší 27. Vyhovovalo by nám jezdit s tak 18 dětmi, ale málokdy to vyjde takto přesně a neradi někoho odmítáme. Maximální počet dětí pro akce našeho typu stanovují zákony momentálně na 29.
2) Velký počet dospělých - ve školách a ve většině skupin jste jistě zvyklí na to, že jeden dospělý má na starosti 10 až 30 dětí. U nás platí 1 dospělý na pouhé 3 děti. To sice zaručuje, že o děti bude dobře postaráno, ale možná jste se lekli, zda se děti nebudou tolika dospělých bát. Pak čtěte dále.
3) Přátelská atmosféra - s dětmi si vzájemně tykáme a oslovujeme se křestními jmény. Považujeme je za naše mladší kamarády. Na našich akcích nevládne žádný pevný vojenský řád, naopak se dětem snažíme vyhovět ve všech přáních, pokud jejich realizace není nebezpečná nebo neobtěžuje okolí. Nikdo se nemusí povinně účastnit nějaké hry, noční stezky odvahy, nebo jít na těžký výlet, pokud se na to necítí. I s těmi, kteří se neúčastní hlavního programu, zůstává část vedoucích a nabídne jim přiměřenou zábavu. Jsou to pro děti prázdniny a my jsme tam od toho, aby se jim líbily.
4) Výborné děti - Slovenský ráj svým založením nepřiláká znuděné děti trávící čas jen u televize nebo počítačových her. Naopak, téměř všechny děti bývají sportovně založené, odvážné, na svůj věk hodně samostatné a bystré, mnohdy až hyperaktivní, ale zároveň hodné, s pěkným vztahem k přírodě a mladším dětem. Je radost s takovými dětmi pracovat a je to i naše odměna, často se stává, že když s námi jede někdo po delší době a už podlehne báchorkám o špatnosti dnešní mládeže, je pak doslova v šoku a nevěřícně se ptá, kde jsme takové děti sehnali. Pravda je, že žádný výběr neprovádíme, kdo se z bývalých účastníků, ze škol, z letáků a přes internet přihlásí včas, ten jede.
5) Vedoucí bez nároku na odměnu - a naopak mnozí si platí plné náklady na svou účast. Prakticky všechny nás práce s dětmi velmi baví, ale zejména z finančních důvodů nikdo na plný úvazek ve školství momentálně nepracuje. Tábor je proto pro nás vítané odreagování. A samotné chození po Slovenském ráji je druhý pádný důvod, proč je i za těchto zvláštních podmínek na místa vedoucích tak trochu přetlak, často musíme odmítat i dobré kamarády a schopné organizátory, protože holt potřebujeme už jen někoho, komu nedělá problém hodiny krájet brambory a cibuli.
6) Vysoké věkové rozdíly mezi dětmi - možná budí spíše obavy, že se na našich výletech setkávají prvňáčci s deváťáky. Často se rodič ptá, zda tam pojede někdo úplně přesně stejně starý, aby se tam jeho dítě necítilo samo. Z tohoto důvodu v sekci Seznamy dětí uvádíme u konkrétní akce třídu, kterou dosud přihlášení navštěvují. Překvapivě však zřejmě díky specifičnosti našich akcí a tím, že my sami jednáme stejně s malými i velkými dětmi, je většina nově navázaných přátelství s dvouletým, ale často i větším věkovým rozdílem. Ono to výborně funguje, ten starší je najednou zkušený a mladší má silného ochránce.
7) Snažíme se maximálně vyhovět rodičům - i když zorganizovat týdenní pobyt ve Slovenském ráji a starat se tam o smečku neunavitelných dětí je náročné a často nám rodiče děkují, že do toho i nějaké finanční prostředky vkládáme, my se za týden vrátíme s bezva zážitky a vrátíme se k nudné práci. A obdiv patří spíše rodičům, kteří se o své ratolesti starají po celý rok bez oddychu a v dnešní těžké době do nich dávají často úplně všechen výdělek. Když se jednou na táborové filozofické disputaci dospělých nadneslo, že by vlastně rodiče neměli platit dětem pobyt, ale naopak my ještě rodičům půjčovné za děti, protože my se bavíme starostí o výsledky jejich pracné dlouhodobé výchovy, ťukala si zprvu většina zúčastněných na čelo. Ale pak se ukázalo, že to určitou logiku má. Tak bohatí sice my ani naši sponzoři nejsme, ale snažíme se vyhovět alespoň v drobnostech - připravovali jsme dítě na táboře na reparát z fyziky, umožnili jsme účast dítěti s rukou v sádře, pozdní příjezd, doprovod při návratu do jiného města,...
8) Bezpečnost - i přes to, že naše obrázky v sekcích O Ráji a Zpravodaj mohou na slabší povahy působit hrůzostrašně, turistika v Ráji je relativně bezpečná. Chodí se výhradně po běžných turistických značkách a podobná exponovaná místa se nacházejí i v ČR, pouze jejich koncentrace tam je vysoká. Nikdy nelze vyloučit nehodu, ale statisticky na počet turistů v Ráji a počet účastníků silničního provozu vycházejí naše akce celkově bezpečněji jen kvůli tomu, že tam jezdíme vlakem. Většina problémů v Ráji není způsobena pády a úrazy, ale přeceněním fyzických a psychických sil a vyčerpáním. Proto se může stát, že slabší nebo indisponované děti nevezmeme na velmi těžké tůry. Většinou to přijmou spíše s povděkem, protože už vědí, o čem Ráj je a že by jim nemusely síly stačit. Samozřejmě i pro ně bude připraven nějaký zvladatelnější program, nebudou se nudit na chatě. Na exponovaných místech by pak děti měly plně využívat žebříků a řetězů, třemi končetinami pevně stát nebo se držet a jen čtvrtou volně přesunovat.
9) Z různých míst republiky - většina dětí je sice z Prahy, ale tím, že sami jsme z různých koutů naší vlasti a bereme děti sousedů, přátel a příbuzných, je podle dřívějšího krajového rozdělení jediným krajem, odkud nikdy nejelo žádné dítě, kraj jihočeský. Jinak západní, severní, střední a východní Čechy, severní i jižní Morava, tam všude sídlí někdo z našich účastníků a mnohdy si i na dálku dopisují. Samozřejmě Jihočechy nediskriminujeme a budeme rádi, když se někdo odtud přihlásí, abychom si doplnili pověst celorepublikovosti. Na Slovensko většinou odjíždíme z Prahy, účastníky z větší dálky rodiče dovezou a ti z menší vzdálenosti přistupují cestou, třeba v Pardubicích, Přerově nebo Ostravě.
Nyní jednotlivě o nás. Seznam je abecedně podle příjmení:
Dorazil Jan, nar. 1975, Praha. Turista, cyklista, vodák a horolezec. V letech 1994-1998 instruktor Českého horolezeckého svazu. Dříve profesionální průvodce na zájezdech dětí i dospělých, dnes spolumajitel a technický ředitel úspěšné počítačové firmy.
Endrychová Iva, nar. 1981, Pardubice. Redaktorka jednoho z nejvydávanějších českých deníků a zároveň studentka oboru Jazyková a literární kultura na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Ve volném čase sportovkyně a turistka. Absolvovala mnoho dětských táborů jako praktikantka i jako vedoucí. Rok jako Au-pair v Německu u tří dětí (8 let, 4 roky a nejmladší 1 měsíc v době příjezdu). Kvalifikovaná zdravotnice zotavovacích akcí.
Kejzlarová Petra, nar. 1978, Kladno. V současnosti recepční v semináři. 2 roky jako Au-pair v Anglii, pracovitý člověk s hezkým vztahem k dětem. Kvalifikovaná zdravotnice zotavovacích akcí.
Kvěchová Veronika, nar. 1990, Praha. Studentka gymnázia pro sluchově postižené (sama bez omezení), aby byla blíž lidem, kteří potřebují pomoc. Obrovský cit pro práci s dětmi.
Malinkovičová Petra, nar. 1984, Moravská Nová Ves. V současnosti studuje VŠ obor bankovnictví.
Marek Luděk, nar. 1974, Plzeň. Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu UK, titul Mgr. V současnosti programátor softwarové firmy. Velké zkušenosti s náročnou horskou turistikou (Island, Turecko, Kréta,...), vynikající amatérský fotograf. Kvalifikovaný zdravotník.
Marková Petra, nar. 1974, Plzeň. Vystudovala střední farmaceutickou školu a právnickou fakultu v Plzni, titul JUDr. V současnosti advokátka s vlastní praxí. Na táboře zpravidla zdravotnice, bohaté zkušenosti s tábory pod státní organizací, můžete jí pokládat případné právní otázky.
Michálková Kristina, nar. 1990, Praha. Studentka italského gymnázia, zkušená turistka, talent pro práci s dětmi. Absolvovala kurz Červeného kříže pro zdravotníky velkých táborů.
Minářová Lucie, nar. 1992, Praha. Studentka technického lycea, výborná v práci s malými dětmi.
Pecha Petr, nar. 1977, Praha. Vystudoval jadernou fakultu na pražském ČVUT, obor informatická fyzika, titul Ing. V současnosti podniká v oboru programování dynamických internetových stránek a internetové reklamy, 2 hodiny týdně vyučuje výpočetní techniku v 6. až 9. třídě na ZŠ Brdičkova. Pět let jako hlavní vedoucí tábora. Provozovatel stránek o Slovenském Ráji, zprostředkuje Vám první kontakt z naší strany.
Rathouská Kateřina, nar. 1981, Praha. Titul MUDr., pracuje jako lékařka v porodnici, rozsáhlé zkušenosti s krizovými zdravotními situacemi. Hodně zdatná turistka.
Vájová Radka, nar. 1990, Moravská Nová Ves. Studentka střední školy, výborná vedoucí pro oddíl malých dětí.
Víšková Hana, nar. 1977, Moravská Nová Ves. V současnosti úřednice na ministerstvu zemědělství. Praxe ve školní družině, 3 roky hlavní vedoucí tábora, šéfování kuchyni, velké zdravotnické schopnosti.
Zwiener Rudolf, nar. 1972, Liberec. Vystudoval elektrotechnickou fakultu na pražském ČVUT obor akustika, titul Ing. V současnosti pracuje jako východoevropský ředitel nadnárodní společnosti pro odborné vodárenské montáže.
Obecné informace a kontakt zde.