Suchá Belá je celkově nejkrásnější a nejromantičtější rokle. Svahy se hned na počátku uzavřou a postupujete korytem potoka vzhůru z obou stran sevřeni čtyřsetmetrovým skalním masivem. Pěšina je jen občas, většinou skáčete z kamene na kámen, někdy vypomůže dřevěná lávka nebo řetěz u skalní stěny. Už z toho jsou děti v transu. Pod prvním žebříkem přes dlouhé Misové vodopády doslova zkoprní. Je to exponovaný úsek, přelézt po žebřících Misové vodopády trvá i přes 10 minut. Mladší děti jsou již nad nimi trochu unavené, neklidnější osoby mají trochu pocuchané nervy, a tak se radují, že již to mají za sebou. Nemají, podobně těžké a krásné jsou ještě další tři úseky. Jeden střídá druhý, Roklina, Okienkový vodopád, kde prolezete na konci žebříku skalním oknem, Korytový vodopád, Bočný vodopád, Kaskáda, nevěříte svým očím. Suchá Belá je jedinou z delších roklí, kam si troufáme s dětmi od 6 let. Je totiž velmi dobře jištěná žebříky a stupy, není kam padat. Je ovšem velmi náročná svou délkou a převýšením na kondici. Za zvýšeného stavu vody stoupá prudce náročnost dolního úseku, kde brouzdáte potokem, snadno si naberete do bot a to je při pozdějších žebřících nepříjemné až nebezpečné. Suchá Belá je nádherný zážitek, ale pozor, jako nejslavnější a nejbližší Popradu je nejvíce navštěvovaná, o letních prázdninách můžete stát na žebříky fronty. I bez nich může skupině dětí průchod trvat více než 3 hodiny.
Sokolí dolina je proslulá nejvyšším vodopádem ve Slovenském ráji. Závojový vodopád měří neuvěřitelných 75 metrů, celý se asi 20 minut přímo prochází přes soustavu žebříků, mostků a stupů. Hučící gejzíry vody z něj dělají asi úplně nejkrásnější jednotlivé místo Ráje. Kromě Závojového vodopádu v Sokolí dolině ještě najdete vodopády Bočný, Skalný a Vyšný. Sokolí dolina je velmi strmá, ve středním úseku platí, že více metrů vystoupáte výškově, než ujdete na vzdálenost. Mladší děti se mohou příliš bát vysokých žebříků na Závojovém vodopádu, doporučujeme až od 9 let. Díky strmosti a menšímu rozvodí ovšem rychle odtéká voda a náročnost Sokolí doliny na množství srážek téměř vůbec nezávisí. Sokolí dolinu od ústí na vrch ujde skupina dětí za 2 hodiny.
Velký Sokol je nejdelší ze všech roklí. Je to rokle pravdy. Nesmírně náročná na akrobatické dovednosti a psychickou sílu. I při normálním stavu vody postupujete obtížně, skáčete z kamene na kámen, na kmeny. Tato rokle je velmi pozvolná a na jejím osazení řetězy se hodně šetřilo, a tak si zápas o holé přežití s dravým potokem musíte vybojovat sami. Pouze hrůzostrašná Kamenná vrata, těsný skalní průchod, kde se hladina vody nebezpečně zvedne, a jediné místo, kde Velký Sokol trochu stoupá, jsou zajištěna kovovými žebříky. Na konci je malebná Rothova roklina. I mnoho dospělých každoročně ve Velkém Sokolu ztratí nervy a dostane hysterický záchvat. Za zvýšeného stavu vody rokli v podstatě nelze projít suchou nohou, musíte desítky minut brodit. Velký Sokol stahuje vodu z rozsáhlého povodí a čtyřhodinová vytrvalá průtrž jej může tak rozvodnit, že není schůdný, ještě pod Kamennými vraty byste se utopili. Horská služba samozřejmě nestihne tak rychle vyvěsit varování, proto buďte obezřetní. Narozdíl od ostatních roklí, kde se zvýšený stav vody projeví v dolní části, tady je nejtěžší úsek až od poloviny. Má-li velká část dětí problém už dole, ihned otočte. Doporučujeme absolvovat s dětmi až od 12 let a pouze s vybranými. Velký Sokol se nechodí kvůli přírodním krásám, ale pro adrenalinový zážitek z boje o přežití. Kdo prošel Velký Sokol, má zážitek na celý život. Průchod trvá 3 hodiny.
Kysel je roklina, jejíž dolní část v roce 1976 vyhořela a kvůli riziku padání vyhořelých skal a stromů je dodnes uzavřená. K vodopádům Barikádovému, Kaplnkovému, Roklina a v Temnici se proto nedostanete. Náhradní trasa vás zeshora přivede teprve nad Obrovský vodopád. Dojem z něj snižuje to, že jej vidíte jen z vršku, většina vodopádů ve Slovenském Ráji je lepších zezdola. Dále se pokračuje po čarokrasné cestě přes strašidelný most nad propastí a Karolínyho vodopád. Tento úsek je relativně obtížný a s dětmi pod 12 let jej raději vynechte a dojděte přímo na rozcestí, kde se Kysel dělí na Malý a Velký. Musíte si vybrat, Velký Kysel je o trochu lepší, příjemná cesta s žebříky a vodopády, Pawlasův, Ochránců přírody a vodopád v Bariéře. Díky uzávěře části rokle nestojí Kysel na úrovni předchozích tří roklí, ale v případě delšího pobytu v Ráji patří i tak k tomu nejlepšímu. Okruh k Obrovskému vodopádu ujdete s dětmi za 1 hodinu, Velký Kysel za 2 hodiny.
Malý Kysel je totální nuda nebýt jeho úžasné dolní části s těsnou soutěskou, nejprve po krátkém žebříku přes Malý vodopád a pak dlouhý úsek po dřevěných stupech na třetí nejkrásnější místo Slovenského ráje (po Závojovém vodopádu v Sokolí dolině a Misových vodopádech v Suché Belé) vodopád Mechový, který teče přes vrstvu mechu. Nízká náročnost, hodí se pro mladší děti, zraněné, nebo na den odpočinku.
Piecky jsou poslední z dlouhých a těžkých roklin. Na Velkém vodopádu je asi nejdelší kolmý kovový žebřík v Ráji vůbec, lidé se závraťmi by se na něm neměli dívat dolů. Ještě jsou tam vodopády Kaskády a Terasový. Na našich hromadných akcích s dětmi i bez se na tuto rokli notoricky nedostává, známe ji jen z individuálních výletů, ale je pěkná. Skupina dětí ji může projít tak za 2 a půl hodiny.
Zejmarská roklina je krátká, ale pěkná a divoká. Kolem Nálepkova vodopádu vede soustava žebříků, schodů a lávek. Vzhledem k blízkosti od Dedinek, menší délce a malé technické náročnosti tam už od 6 let věku naši účastníci čile získavají zkušenosti. Průchod od ústí k vrchu zabere skupině dětí 1 hodinu.
Kláštorská roklina je krátká a sama o sobě nepříliš náročná. Je ovšem problematické se k ní s malými dětmi dostat. Jeden vodopád a žebřík střídá druhý, postupně vodopád Objevitelů, Antona Straky, Duhový, Gustáva Nedobrého, Kartuziánů a Machův. Od lanové lávky v Prielomu Hornádu ji na Kláštorisko projdete za 1 hodinu.
Prielom Hornádu je možná více slavná část Slovenského ráje, než si zaslouží. Vzhledem k místním poměrům neměl Hornád jinou šanci, než si vymlít koryto skrz Ráj. Rozdělil tak pohoří na dvě části kaňonem se strmými svahy a skálami. Celý úsek Rájem je zpřístupněn za pomoci řetězů a stupů, řetězových mostů a lanových lávek. Rozdílně od roklí přístupných pouze ve směru odzdola nahoru je však úsek obousměrný a to v sezóně vede k čekání a problematickému vyhýbání na exponovaných úsecích. Mnoho krátkodobých neinformovaných turistů totiž zaslechlo pojem Prielom Hornádu a projde jej, aniž by si povšimli atraktivnějších roklí. Je to dobré, v Čechách to nemáme, ale z Ráje jsme zmlsaní lepšími věcmi. Proto mimo sezónu chodíme jen část jako zpestření a v sezóně téměř nikdy. Varuji před dvěma místy. Stupačky pod Zelenou horou vedou po skále, které je skloněna víc než kolmo, držíte se za řetěz a jdete v záklonu. Pro vysoké lidi (nad 185 cm) je ten řetěz nízko a úsek může činit opravdu problém. U Letanovského Mlýna pak často číhá skupina romských dětí a žebrá peníze a sladkosti. Pokud naznačíte, že jim něco dáte, mohou vám roztrhat věci. Pro menší děti to není příjemný zážitek.
Údolí Velké Bielé Vody je krátká romantická procházka zpříjemněná úsekem se stupy a řetězy v soutěsce potoka. Je to skoro po rovině, takže se to hodí i do odpočinkového dne, nebo jako hezký výlet pro část dětí, kteří se kvůli extrémním závratím nebo špatnému zdravotnímu stavu nemohou podívat do roklí.
Údolí Bielého potoka začíná nad vodní nádrží Klauzy. Zejména v dolní části se prochází sevřeným úsekem s mnoha dřevěnými lávkami.
Dobšinská Ĺadová Jaskyňa je vítaným nenáročným zpestřením jinak náročného programu. Prohlídka s průvodcem trvá 30 minut. Děti by měly být dobře oblečené. Děti do 15 let platí cca 60 kč, děti nad 15 let 100 kč a dospělí 120 kč.
Lanovka Dedinky-Geravy je jednosedačková lanovka s pozoruhodným profilem, kdy sice vede nahoru, ale během cesty hned třikrát prudce klesne dolů. Hotová horská dráha. Navíc je z ní nádherný výhled na přehradu Palcmanská Maša, vesnici Dedinky a majestátní skály nad vesnicí. Děti jsou jí nadšené, ale pozor, mladší tak pod 9 let se mohou bát cestovat samostatně, je to lanovka starého typu. Navíc vede místy hodně vysoko, takže pro lidi se závratí je to další trápič nervů. Lanovkáři dovolí libovolně staré dítě posadit na klín. Svezení krátí velmi nepříjemný hodinový úsek z Dedinek k roklím. Děti mladší 10 let platí 40 kč za cestu jedním směrem, starší děti a dospělí 75 kč.
30 železničních tunelů je nutno projet, pokud cestujete do Dedinek přes Banskou Bystricu. Nejdelší z nich, Čremošňanský, měří téměř 5 kilometrů a je nejdelší na celém území dřívějšího Československa. Telgártský tunel je zase známý tím, že v něm trať stoupá do spirály, otočí se jednou dokola a po výjezdu nadjede sama sebe po mostě nad dolním portálem. Horská železnice vede skrz části Malé a Velké Fatry, Kremnických vrchů, údolím horního toku Hronu mezi Nízkými Tatrami a Slovenským Rudohořím a skalnatým Stratenským kaňonem ve Slovenském Ráji. Nějak tam a zpět dojet musíme, a tak se snažíme, abychom alespoň jednu cestu projeli touto zajímavou tratí.
Tomášovský výhlad je vysoká kolmá skála, nahoře krásná vyhlídka do údolí Prielomu Hornádu.
K dalším perlám Slovenského ráje patří třeba Havraní skála, Stratenská dolina, Velké a Malé Zajfy, plavba na lodičce po přehradě Palcmanská Maša atd. Věříme však, že již předchozí popis a fotografie Vás nadchl a ukázal, že Slovenský Ráj je opravdu jedinečný a nádherný. Nebyla by škoda, kdyby Vaše děti nedostaly možnost poznat jej? Rádi si o všech detailech pohovoříme a pobyt pro Vás zorganizujeme. Případně můžeme přibrat děti na některou z našich akcí, bude-li ještě volno.
